Mapa stránek  |  English

Rigorózní řízení

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY, UNIVERZITNÍ 3-5

 

 

 

Zkušební předměty (okruhy) 

státní rigorózní zkoušky z oboru  

Učitelství hudební výchovy pro střední školy a 2. stupeň základních škol

 

Uchazeč vykoná v rámci státní rigorózní zkoušky před pětičlennou zkušební komisí  obhajobu rigorózní práce a  státní rigorózní zkoušku z Teorie hudební výchovy. Uchazeč zodpoví při ústní zkoušce  celkem na tři otázky,  každá z jednoho  ze tří zkušebních předmětů (okruhů). Jako povinný je stanoven předmět Hudební pedagogika s didaktikou HV. Podle obsahového zaměření rigorózní práce určí předseda rigorózní komise ke konkrétní zkoušce další  dva předměty z kategorie volitelných.

  

Povinný předmět

  1. hudební pedagogika s didaktikou HV

Volitelné předměty

  1. hudební historiografie
  2. hudební teorie,
  3. hudební folkloristika,
  4. hudební estetika,
  5. hudební sociologie,
  6. hudební psychologie,
  7. nonartificiální hudba.

 

Hudební pedagogika s didaktikou  HV

1. Předmět, úkoly, cíle a vzájemné vztahy pedagogiky, hudební psychologie, estetické výchovy a hudební výchovy     

2. Hudebně pedagogický výzkum, okruhy, přesahy.

3. Vnitřní členění hudební pedagogiky. Složky hudební výchovy.

4. Sociální a edukační funkce hudby.

5. Historiografie hudebně edukačních institucí.

6. Vývoj kodifikovaných materiálů  hudebního vzdělávání ( zákony, směrnice, osnovy, učebnice, metodické příručky.

7. Vokální hudební pedagogika. Vývoj intonačních metod (Q. z Arreza, solmizace, číselná metoda, S.A.Glover, J.Curven, A.Hundoeggerová, M.Battke, M.Doležil, B.Čeněk, F.Lýsek, L.Daniel). Základní hlasové dovednosti. Dětský hlas a jeho rozvoj. Vokální intonace a imitace a jejich uplatnění v hudebně výchovném procesu.

8. Instrumentální hudební pedagogika.

9. Apercepční hudební pedagogika. Problematika výchovných koncertů. L. Bernstein, F. Blaha.

Prvky kreativity v hudebně výchovných činnostech, elementární komponování, improvizace.

10. Hudební výchova v systému vzdělávání J.A.Komenského a J. Blahoslava

11. Osvícenství a hudební výchova – J.J.Rousseau, J.J.Ryba, J.N.Filcík  

12. Hudebně výchovná soustava C. Orffa Schulwerk a jeho česká adaptace.

13. Evropské a světové idee a systémy hudebního vzdělávání (E. J.- Dalcroze , E. Wilhems, S. Suzuki).

14. Hudebně výchovná soustava Z. Kodálye.

15. Olomoucký hudebně výchovný model L. Daniela jako česká syntéza  evropských hudebně vzdělávacích trendů.

16. Hudební výchova v interkulturních a intersociálních souvislostech.

17. Terapeutické aspekty hudební výchovy.

18. Řízení a organizace hudebního vzdělávání.

 

2.  Hudební historiografie

1. Metodologie (předmět, metody a historie) hudební historiografie. Periodizace dějin evropské hudby.

2. Představy o vzniku hudby a o podobě hudby v pravěku. Hudba a hudební teorie v antickém Řecku. Židovská a byzantská hudba. Kořeny evropské hudby a rozdílné rysy jejího vývoje v rámci východořímské a západořímské evropské civilizace.

3. Evropská hudba v epoše románsko-gotické a specifikace vývoje v tomto období v českých zemích (monodie, křesťanský bohoslužebný zpěv, duchovní a světská lid. jednohlasá píseň, počátky vícehlasu, ars antiqua, ars  nova, první památky české duchovní písně, česká světská  píseň umělá, duchovní písně předhusitské doby, Jistebnický  kancionál).

4. Renesance a hudba. Polymelodický sloh a jeho vývoj do počátků  17. století v západní a střední Evropě (5 generací tzv. Franko - flámské školy a hudba v českých zemích v době  pohusitské /do Bílé hory/).

5. Hudba v obodbí baroka Itálii v období raného baroka. Formy vokální i  instrumentální hudby. Afektová barokní estetika (její  podstata a projevy v hudbě). Hudba v období vrcholného a pozdního baroka a hlavní  představitelé v Itálii, Německu, Anglii, Francii  i v českých zemích.

6. Vznik opery a její vývoj v 17., 18. a 19. století (od Florentské  cameraty, Claudia Monteverdiho, přes neapolskou operu, Händela, Gluckovu operní reformu, operní tvorbu W. A. Mozarta k románské a německé opeře 19. století a opeře ve století dvacátém).

7. Podstata vídeňského hudebního klasicismu. Jeho kořeny (tzv.  předklasicismus a mannheimská škola, význam "české hudební  emigrace") a život a dílo Josefa Haydna, W. A. Mozart a L. van Beethoven. Jejich význam pro evropskou  hudbu v 19. století. 

8. Romantismus jako životní postoj a jeho průmět do hudebního  umění. Skladatelé v období raného romantismu (C. M. Weber, F. Schubert, R. Schumann, F. Mendelssohn - Bartholdy, F.  Chopin). Novoromantismus v hudbě (hudba programní - Berlioz, Liszt,  Wagner ad.) a Brahmsův klasicistní směr v hudbě 19. století  (hudba neprogramní - Hanslickova formální estetika), A.  Bruckner.

9. Hudební kultura v zemích východní, střední a severní Evropy  v 19. století (zvláště Rusko /Glinka,  Dargomyžskij, "Mocná hrstka“, Rubinštejn, Čajkovskij/, Polsko (Moniuszko, Wieniawski/, Uhry /Erkel/, české země, skandinávské země /Grieg, Sinding, Sibelius/, Rumunsko /Enescu/ ap.).

10. Hudba v českých zemích od začátku 19. století (Ryba, Tomášek, Vitásek, Voříšek, hudební život Prahy  - konzervatoř, Cecilská jednota, bratři Škroupovi, Kittl). B. Smetana a jeho syntéza idejí českého národního obrození  (česká hudba předsmetanovská, současníci - Křížkovský,  Tovačovský, Smetanovo mládí, raná tvorba až do návratu ze  Švédska, vrcholné dílo a zhodnocení osobnosti a jejího významu).

11. Místo a význam A. Dvořáka v české a evropské hudbě (život a  dílo, současníci /Blodek, Bendl, Šebor/, zhodnocení  osobnosti a významu díla, boje o Dvořáka v 10. letech tohoto  století). Z. Fibich - největší český hudební romantik, pokračovatel smetanovské (novoromantické) linie v české národní hudbě (život, dílo a jeho význam).

12. Pozdní romantismus v hudbě (Německo - Mahler, R. Strauss, H. Wolf, Reger; Francie - Saint-Saëns, Franck, Widor, d´Indy, Massenet; Rusko - Ljadov, Rachmaninov, Glazunov, Skrjabin; Skandinávie - Grieg, Sinding, Sibelius). Stylové tendence evropské hudby na přelomu 19. a 20. století. Pozdní romantismus (Mahler, Strauss, Skrjabin), impresionismus (Debussy, Ravel, Dukas, Falla, Respighi), expresionismus a jejich nejvýznamnější představitelé. 

13. Situace v českých zemích (3 generace tzv. české moderny: od Janáčka, Nováka, Suka, přes Ostrčila, Jeremiáše, Hábu, Schulhoffa k Martinů a Skupině Mánesa). J. B. Foerster - představitel první generace české moderny (život, dílo a jeho význam). L. Janáček - tvůrce českého hudebního realismu (život, dílo a jeho význam). V. Novák a J.Suk a další skladatelé tzv. české moderny  (Ostrčil, Zich, Jeremiáš, Vomáčka, Vycpálek).

14. Klasikové hudby 1. poloviny 20. století (2. vídeňská škola,  Stravinskij, Bartók, Kodaly, "Pařížská šestka", Hindemith, Prokofjev, Šostakovič, Szymanowski, Britten aj.). Neoklasicismus a neofolklorismus (expresionismus).

15. Hlavní vývojové tendence nonartificiální hudby od 1. třetiny 19. stol. do 60. let 20. stol. (zábavná hudba, tanec,  klasická opereta /Offenbach, J. Strauss, F. Suppé, F. Lehár,  E. Kalmán, O. Nedbal/, muzikál, vliv hudby jazzové oblasti  apod.). Východoevropská a mimoevropská hudba 20. století (vliv  folkloru; neofolklorismus - "hudba spontánní tvořivosti", domácí hudební  tradice v neevropských zemích /Gershwin, Villa-Lobos/).

16. Vývojové tendence artificiální hudby po 2. světové válce. Hlavní představitelé (Stockhausen, Nono, Boulez, Ligeti, Cage, Messiaen, P. Schaeffer, Henze, polská škola,  Schnitke, Xenakis aj.). Současný stav české hudební kultury (tvorba, interpretace,  koncertní život, umělecké školství, hudební věda a kritika  - přehled vývoje jednotlivých oblastí od šedesátých let do  dneška).

3.  Hudební teorie

1. Akustické zřetele v teorii hudby.

2. Principy konstrukce tónových řad (modalita, tonalita, dodekafonie, serialita).

3. Diatonika jako způsob melodického myšlení.

4. Princip citlivého tónu.

5. Polarita a relativita konsonancí a disonancí (historické proměny).

6. Terminologie a symbolika v hudebně teoretických disciplínách.

7. Formotvorná role harmonie (kadence, perioda...), funkce harmonie v hudební tektonice.

8. Tonální centrum a šíře tonality (tonalita, rozšířená tonalita, atonalita).

9. Latentní harmonie a harmonické určení melodické linie.

10. Jednohlas, heterofonie, polyfonie, homofonie.

11. Metody a cíle hudební analýzy (horizontální a vertikální přístup při analýze skladeb).

12. Způsoby a vyhraněnost tonálních změn.

13. Princip návratů a imitací.

14. Proměny základních hudebních struktur (soffietto, motiv, téma, řada, patern).

15. Expoziční a evoluční typ hudební struktury.

 

4.  Hudební folkloristika

1. Hudební folkloristika a etnomuzikologie. Další blízké obory. Pojmosloví a metody oboru. Představitelé.

2. Vztahy mezi hudebním folklorem a dalšími složkami lidového umění (slovesnou, taneční, dramatickou).

3. Otázka autorství lidové písně. Píseň umělá, lidová, zlidovělá. Národní píseň. Lidovka.

4. Variační proces v lidové písni. Problematika prvotní podoby (ideálního znění) lidové písně.

5. Tonalita lidové písně jako kritérium jejího stáří. Vývojové vrstvy lidové písně.

6. Typologie lidových písní (západní - východní, instrumentální - vokální, tempo giusto  - parlando...).

7. Druhy (žánry) lidových písní podle různých hledisek. Lidová píseň venkovská a  městská. Píseň kramářská.

8. Vztahy mezi nápěvem a textem lidové písně. Forma lidové písně. Řádek.

9. Rytmus a tempo v lidové písni a jejich určenost (typologická, žánrová, regionální...).

10. Lidové hudební nástroje a typy instrumentálních seskupení.

11. Historie a osobnosti písňového sběratelství v Čechách, na Moravě a v regionech.  Problematika zápisů a edicí lidových písní.

12. Píseň novouherská a její výskyt na Moravě. Další jihovýchodní vlivy na moravskou lidovou hudbu (valašský, romský, event. turecký).

13. Vztah mezi migrací a regionálním zakotvením lidové písně. Lidová píseň a nářečí. Národní rysy v hudebním folkloru.

14. Zvláštnosti v harmonizaci moravských lidových písní (hudecké funkce, mollezza dura, moravská modulace apod.).

15. Stylizace a sekundární podoby lidových písní. Folklorismus. Lidová hudba v médiích. Lidová píseň v hudební výchově, ve sluchovém výcviku a v instrumentálním a pěveckém vyučování.

 

5.  Hudební estetika

1. Hudební estetika a její metody - předmět, vznik a význam hudební estetiky.

2. Estetická funkce, norma a hodnota v hudbě.

3. Obsahová estetika.

4. Estetický formalismus.

5. Estetické otázky hudební interpretace - interpretační analýza.

6. Typy hudební analýzy.

7. Vkus - vkusový soud.

8. Umělecká kritika a její vztah k uměnovědám.

9. Problematika masové kultury.

10. Afektová teorie a hudebně rétorické figury.

11. Gesamtkunstwerk Richarda Wagnera.

12. Absolutní a programní hudba - Eduard Hanslick.

13. Kapitoly ze starší české hudební estetiky (O. Hostinský, Z. Nejedlý, O. Zich)

14. Vztah hudby a slova.

15. Hudební divadlo - opera, singspiel, opereta, muzikál, balet, melodram.

 

6.  Hudební sociologie

1. Hudební sociologie a její metody - předmět, vznik a význam hudební sociologie.

2. Hudba a společnost. Základní pojmy: hudební život a kultura, determinace a aktivita, hudební kultura v tradiční a moderní společnosti.

3. Masová hudební kultura. (komercionalizace, vkus, móda, estetická funkce, norma, hodnota, umění - neumění, kulturní průmysl, showbusiness ap.).

4. Popularizace hudby a její formy (výchovné koncerty - hudba v rozhlase a televizi - hudební kritika a publicistika apod.).

5. Hudební publikum. Ovlivňování vkusu publika - výzkum vkusu, hudebních zájmů a postojů. Sociálně zájmové skupiny.

6.  Hudební potřeby, zájmy a postoje. Problematika motivace.

7. Hudební instituce - rozdíly mezi 18., 19. a 20. stoletím. Organizace a „řízení“ hudebního života. Prognostika.

8. Měšťanská a moderní společnost. Vztahy a funkce hudby: koncert - opera - muzikál - performace.

9. Sociální postavení hudebníků od antiky po dnešek. Středověcí potulní hudebníci - nositelé evropské jednoty, feudální složící („maestro“, „kantor“, regenschori), měšťanské hudební instituce, profesionalizace a svobodné povolání tvůrců, funcke mecenášů, státu, státní filharmonie ap.

 

7.  Hudební psychologie

1. Hudební psychologie, název, předmět zkoumání, výzkumné metody a vztah hudební psychologie k muzikologii a k obecné psychologii.

2. Psychologie hudebních schopností (hudební vlohy a schopnosti, citlivost pro rozlišování výšky, hlasitosti, barvy a trvání tónu, smysl pro rytmus).

3. Hudební nadání, talent (problematika dědičnosti, genialita, amúzie apod.).

4. Kognitivní procesy při zpracování hudebních podnětů. Hudební paměť, mentální reprezentace.

5. Tonální a harmonické cítění (problémy konsonance a disonance). Proces akulturace.

6. Hudební prožívání. Emoce a city v hudebním prožitku.

7. Psychologie hudebních dovedností  a učení (cviku, instrumentální hry a interpretace, pěveckých činností apod.).

8. Motivace a identifikace v hudbě.

8. Psychologie kreativity v oblasti hudby.

9. Hudební vývoj člověka v ontogenezi.

10. Diagnostika hudebních schopností.

 

8.  Nonartificiální hudba

1. K termínu a pojmu „nonartificiální hudba“.

2. Tradiční populární hudba - moderní populární hudba.

3. Afroamerický hudební folklor, afroamerická hudba (pracovní písně, spirituály a gospely, blues, ragtime).

4. Vznik a vývoj jazzu ve 20. století.

5. Jazz v Evropě a v českých zemích.

6. Rock jako stěžejní vývojová linie (k podstatě a dějinám rocku: svět - české země).

7. Folk jako nový způsob existence folkloru i populární hudby.

8. Popmusic a některé významné typy hudby jazzové oblasti (pop, country, šanson, muzikálová hudba ap.).

9. Funkce a pozice skladatele-aranžéra, interpreta, publika (aranžmá, improvizace, show     business ap.).

10. Masová hudební kultura (komercionalizace, vkus, móda, estetická funkce, norma,                  hodnota, umění - neumění ap.).

11. Nonartificiální hudba a intencionální hudební výchova

 

 

 

V Olomouci dne 10.9. 2016                            prof. PaedDr. Jiří Luska, CSc.

                                                                        předseda rigorózní komise

© 2006-2017 KHV | kontakt | admin | Realizace NoveStranky.cz