Mapa stránek  |  English

Tematické okruhy ke státní závěrečné zkoušce - magisterské studium

 

STUDIJNÍ OBOR UČITELSTVÍ HUDEBNÍ VÝCHOVY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY A 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

(navazující magisterské studium)

 

Část hudebně historická

1. Pozdní romantismus v hudbě (Německo – Mahler, R. Strauss, H. Wolf, M. Reger; C. Franck, Widor, d´Indy, Massenet; Rusko – S. Rachmaninov, A. Glazunov, Skrjabin; Sibelius). 

2. Stylové tendence evropské hudby na přelomu 19. a 20. století. Pozdní romantismus (Mahler, Straus, Skrjabin), impresionismus (Debussy, Ravel, Dukas, Falla, Respighi), expresionismus a jejich nejvýznamnější představitelé. 

3. Klasikové hudby 1. poloviny 20. století – 2. vídeňská škola. 

4. Klasikové hudby 1. poloviny 20. století – Stravinskij, Bartók, Kodaly, Janáček, Martinů, Szymanowski, Prokofjev, Šostakovič. 

5. Klasikové hudby 1. poloviny 20. století – "Pařížská šestka", Hindemith, Britten. 

6. Hlavní představitelé tzv. české moderny – od Janáčka, Nováka, Suka, přes Ostrčila, Jeremiáše, Hábu, Schulhoffa k Martinů a Skupině Mánesa. 

7. Podstata hudebního neoklasicismu a jeho vliv na tvorbu českých skladatelů v čele s B. Martinů, Išou Krejčím a P. Bořkovcem.
8. Hlavní vývojové tendence nonartificiální hudby od 1. třetiny 19. stol. do 60. let 20. stol. (zábavná hudba, tanec, klasická opereta /Offenbach, J. Strauss F. Suppé, F. Lehár, E. Kalmán, O. Nedbal/, muzikál, vliv hudby jazzové oblasti apod.).
9. Východoevropská a mimoevropská hudba 20. století (vliv folklóru – "hudba spontánní tvořivosti", domácí hudební tradice v neevropských zemích /Gershwin, Villa-Lobos/).
10. Vývojové tendence artificiální hudby po 2. světové válce. Hlavní představitelé (Stockhausen, Nono, Boulez, Ligeti, Cage, Messiaen, Schaeffer, Henze, polská škola, Schnitke, Xenakis aj.). 

11. Současný stav české hudební kultury (tvorba, interpretace, koncertní život, umělecké školství, hudební věda a kritika – přehled vývoje jednotlivých oblastí od šedesátých let do dneška)

 

Následující okruhy jsou průřezové, postihují dané téma komplexně v celém historickém vývoji, mohou být nahlíženy nejenom z hlediska hudební historiografie, nýbrž také z hlediska hudebních forem, hudebních analýz či hudební estetiky a sociologie: 

 

12. Sonáta a její historické podoby 
13. Koncertantní princip – formy a jejich tvůrci 
14. Oratorium – historický vývoj 
15. Opera – historický vývoj

16. Taneční formy 
17. Hudba a liturgie – formy, tvůrci 
18. Programní hudba – formy, tvůrci, afektová teorie 
19. Postromantická hudba a její formy

20. Nonartificiální hudba – vývoj od poč. 20. století.  

 

 

Část hudebně pedagogická a hudebně psychologická

1. Základní kategorie  hudební pedagogiky. Předmět, úkoly a cíle. Vzájemné vztahy hudební pedagogiky, estetické a hudební výchovy. Interakce osobnosti učitele  a žáka.

2. Všeobecná hudební výchova, její složky.

3. Plánování, organizace a řízení hudebních činností.

4. Dětský hlas a jeho rozvoj. Základní hlasové dovednosti.

5. Vokální intonace a její uplatnění v hudebně výchovném procesu. Vývoj intonačních metod

6. Počátky solmizace, číselná metoda, M. Doležil, M. Battke, F. Lýsek, L. Daniel).
7. Metody práce s hudebně a pěvecky zaostalými žáky a s žáky výrazně hudebně talentovanými. 8. Didaktická a estetickovýchovná práce s písní v hudebně výchovném procesu. Dvojhlasý a trojhlasý zpěv.
9. Didaktická a estetickovýchovná práce s poslechovou skladbou. Hudebně naukové učivo.
10. Instrumentální činnosti v HV.
11. Elementární kompoziční činnosti, hudebně  pohybové činnosti. Integrativní hudební výchova. 
12. Kreativita v hudebně výchovných činnostech a princip improvizace.

13. Hudebně výchovné systémy, charakteristika a srovnání (C. Orff, Z. Kodály, E. J. Dalcroze, S. Suzuki, L. Daniel).

14. Populární hudební kultura, vztahy intencionální a funkcionální hudební výchovy.

15. Hudební vzdělávání v období  od  2. pol. 17. století do 2. třetiny. 19. století.

16. Hudební výchova období od konce 19. století a v meziválečném Československu.

17. Hudební výchova po 2. sv. válce a charakteristika současného období. Rámcový vzdělávací program, žákovské kompetence a průřezová témata z hlediska předmětu hudební výchova.

18. Struktura  hudební  psychologie. Psychologické aspekty školních i mimoškolních hudebních aktivit.

19. Proces hudebního vnímání, hudební apercepce a recepce.

20.  Hudebnost jako vlastnost osobnosti. Hudební vlohy. Hudební schopnosti a dovednosti a jejich  diagnostika.
21. Hudební potřeby, zájmy a postoje. Problematika motivace.
22.  Psychické zpracování hudebně výškových a harmonických  hudebních podnětů. Relativní a absolutní sluch. 
23. Metrorytmické hudební struktury,  jejich psychické zpracování. Smysl pro rytmus a jeho rozvoj..
24. Ontogeneze hudebnost v období předškolního věku, mladšího a staršího školního věku a  adolescence.
25. Terapeutické vlastnosti hudby. Uplatnění muzikoterapie v hudební výchově.  

 

Část hudebně analytická

1. J. S. Bach: skladby pro klávesové nástroje (Temperovaný klavír, Invence ad.). Houslové sonáty a partity.
2. W. A. Mozart: klavírní sonáty.
3. L. v. Beethoven: Klavírní sonáty
4. Tance v klavírní tvorbě 19. století (A. Dvořák, F. Chopin, B. Smetana ad.).
5. Klavírní tvorba 20. století (L. Janáček).
6. J. Haydn: smyčcové kvartety.
7. W. A. Mozart: smyčcové kvartety.
8. A. Dvořák: smyčcové kvartety.
9. B. Smetana: smyčcové kvartety.
10.  L. Janáček: smyčcové kvartety.
11. A. Vivaldi: Čtvero ročních dob.
12. W. A. Mozart: houslové koncerty.
13.  J. Haydn: symfonie.
14). W. A. Mozart: symfonie.
15.  L. v. Beethoven: symfonie.
16.  B. Smetana: Má vlast.
17.  L. Janáček: symf. tvorba
18.  Česká hudba 20. století (L. Janáček, B. Martinů).
19.  F. Schubert: písňové cykly.
20.  Operní předehry 18. století (W. A. Mozart – Kouzelná flétna).
21.  Symfonická tvorba 20. stol. (I. Stravinskij, S. Prokofjev). 

 

 

 

 

© 2006-2022 KHV | kontakt | admin | Realizace NoveStranky.cz